Autorská práva na webu: jak se vyvarovat chyb

Autorská práva na webu: jak se vyvarovat chyb

Vše, co potřebujete vědět o autorských právech k obsahu

Autorská práva na webu jsou věcí již diskutované v počátcích internetu. Na jedné straně najdeme takové, jako je programátorský génius Sam Williams, autor prorocké a vizionářské knihy Svobodný kód –, kteří by chtěli síť bez autorských práv, kde by obsah, a zejména software, mohl volně obíhat a být sdílené. Na druhé straně máme umělce, nahrávací společnosti, nadnárodní společnosti a autory, kteří místo toho požadují uplatnění záruk a předpisů na ochranu písní, obrázků, knih a tak dále. Otázka není vůbec jednoduchá: pokud v analogovém věku bylo ovládání pirátství a duplikace obsahu celkem triviální (vzpomeňte si na neohrabanou a dnes již zastaralou praxi „vypalování“ DVD doma), digitální ze své podstaty má dostal otřes do samotného konceptu autorských práv, což způsobuje problémy mnoha hráčům v sektoru, velkým i malým. 

A tak jsme se ocitli tváří v tvář úplně jinému světu, kde se hranice mezi tím, co je legální a co je nelegální, extrémně smazala. Dnes má autorská práva mnoho nuancí v závislosti na zemi, ve které se nacházíme, a na předpisech, které musíme dodržovat. Je však jasné, že i z tohoto pohledu internet zamíchal kartami a fakticky zbořil geografické a dokonce i časové hranice. To, co bylo dříve možné v zemi, již není možné, protože využití obsahu se díky webu dramaticky rozšiřuje. Není náhodou, že mnoho vlád s vojenskou nebo retrográdní vládnoucí třídou u moci předpokládá formy cenzura obsahu vydávaná za ochranu autorských práv. Věci z jiného světa? Bohužel ne: reforma Evropské unie v oblasti autorského práva by podle některých mohla otevřít dveře podobné změně, jaká již v zápachu diktatury nastala v Číně a dalších zemích. Než se však podíváme na toto riziko, uděláme krok zpět a pokusíme se plně porozumět současnému prostředí digitálních autorských práv.

NÁPAD CREATIVE COMMONS PRO ETICKÁ AUTORSKÁ PRÁVA

Pokud je pravda, že on-line autorská práva vypadají jako něco mnohem složitějšího a zakouřenějšího než tradiční „papírová“ autorská práva, je také pravda, že někdo, a to nemluvíme o politicích, pochopil tyto kritické problémy a rozhodl se navrhnout alternativní cestu. Tak se v roce 2002 na návrh profesora práva na Harvardské univerzitě Lawrence Lessiga zrodily licence Creative Commons, na půli cesty mezi úplným autorským právem a veřejnou doménou. V podstatě se jedná o soubor licencí které názorně a bezprostředně ilustrují, jaké svobody se autor určitého díla rozhodl udělit a jaké podmínky si stanovil pro užití samotného díla nejen online, ale i offline.

Jakýkoli producent obsahu (bloger, copywriter, grafik atd.) se může rozhodnout, kterou licenci použije, aniž by musel procházet jakoukoli registrací nebo vkladem. Trochu, jako by daná osoba autonomně připojila sdílenou virtuální značku, schopnou signalizovat zbytku komunity práva a povinnosti vlastní duševní práci. Intuitivní mechanismus založený na etice a transparentnosti jako základních hodnotách sítě. A ve skutečnosti byl úspěch Creative Commons rychlý a nezastavitelný: za deset let se počet licencí nekonečně znásobil a dnes symbol CC používají reality jako CERN, INSTAT, Bílý dům (alespoň pro část obsahu stránek ), bez započítání platforem s miliony návštěvníků denně, jako je Wikipedie. Ale jeden problém zůstává: pokud se někdo rozhodne porušit licence Creative Commons zvládne to bez větších problémů. Naštěstí existují opravné prostředky pro síťové skripty, podívejme se, jaké to jsou.

PRAKTICKÉ NÁSTROJE A ŘEŠENÍ PRO ZASTAVENÍ SKRIPTU

Kdo by si nepamatoval zkoušky ve škole a všudypřítomná skripta ve službě? Na internetu je tento fenomén nekontrolovatelný a neuplyne den bez porušení autorských práv. Licence Creative Commons jsou platnými nástroji, které demonstrují možná použití díla, ale neblokují padouchy. Majitelé elektronického obchodu, blogeři, vydavatelé a každý, kdo vytváří obsah, se následně ocitne ve strachu, že bude zkopírován plod jejich práce bez jakékoli odměny a uznání. Jak jsme řekli, existují různá řešení, jak se chránit. Některé jsou preventivní: například plugin Wp Content Copy Protection, jehož cílem je zabránit uživatelům kopírovat zvýrazněný obsah kliknutím pravým tlačítkem. Nebo vodoznak, který má být umístěn na obrázky, aby se zabránilo nechtěnému opětovnému použití. Je samozřejmé, že ti nejpovolanější zvládnou obejít i tyto překážky, proto je dobré implementovat další doplňkové monitorovací a kontrolní strategie. Doporučujeme vyzkoušet mimo jiné nástroj Report Scaper od Googlu nebo slavný a oceňovaný Copyscape. Tímto způsobem bude možné ověřit, zda byl obsah duplikován, a vyhnout se tak mimo jiné nebezpečným sankcím ze strany společnosti Google. 

REFORMA AUTORSKÝCH PRÁV SCHVÁLENÁ PARLAMENTEM EU

Po nafocení současného stavu techniky je nyní nutné se krátkým exkursem zabývat tím, co by se teoreticky mohlo stát největší (a pro některé vážnou) revolucí v oblasti autorských práv, byť jen v rámci digitálního ekosystému Evropské unie. Jde o reformu, která si ve svých záměrech klade za cíl chránit autorská práva jednotlivců, ale která naopak zasáhne malé ryby ve prospěch velkých vydavatelů a nadnárodních společností, jako jsou Facebook a Google. To je názor velké části těch, kteří na webu pracují každý den. Proč takový závěr? Důvod je třeba hledat v článcích 11 a 13 reformy, které hovoří o tom, co bylo okamžitě přejmenováno na „daň z odkazů“ (článek 11) a hypotetické „filtry“, které mají být aplikovány na jakýkoli obsah platformy, je načten (článek 13) , počínaje obřím Youtube a konče nejmenším univerzitním experimentem webu vyvinutého pro sdílení videí, písní a dalšího veřejného materiálu.

Přesněji řečeno, podle článku 11 bude muset každý, kdo sdílí úryvek článku (viz agregátory zpráv, jako jsou Zprávy Google), zaplatit poplatek autorovi tohoto článku. To by však riskovalo poškození ani ne tak Googlu, ale řad malé blogy, portály a časopisy, které díky Google News každý den získávají cílenou návštěvnost. Stejně škodlivé důsledky by mohl mít i článek 13: v tomto případě hovoříme o cenzuře v tom smyslu, že uvažování o zavedení preventivních filtrů k hodnocení originality obsahu (a obsahem máme na mysli zejména videa) by skončilo ohrožením svobody projevu , protože robotům a softwaru by byl svěřen úkol analyzovat (také) kreativní část děl, která je obtížné zarámovat protože například umělecké nebo satirické. Komik, který čte výroky politika vlastními slovy k vytvoření skici, nebo tvůrce videa, který reviduje hudbu filmu k natočení avantgardního dokumentu, by skončil po definitivním schválení této reformy vyloučením. z jakéhokoli digitálního komunikačního kanálu jako porušovatelé autorských práv jiných osob.

Neříká se, že to tak skončí: zákon teď bude muset projít Evropskou radou a schválit ho každá země, pak projde finálním hlasováním celého parlamentu. Do té doby zůstáváme v napětí čekání na události.