Je komunikace mrtvá? W komunikace

Říct „zabývám se komunikací“ je jako říkat „jím“. To je jasné.

Čtu, sleduji, pozoruji a slyším, jak si mnoho svých kolegů stěžuje: komunikace je mrtvá, internet všechno zabíjí. Krize nakladatelství a tisku je již nějakou dobu naplno propukávána. Slyším a vidím typografy, kteří se prezentují jako „odborníci na komunikaci“, protože říkat, že jsou typografové, je jako definovat se jako výrobci a prodejci ledu, když mrazák existuje alespoň 50 let. Vidím fotografy, kteří vymýšlejí profesi „layouta“ nebo webdesignéra, webdesignéry, kteří improvizují fotografy, karikaturisty, kteří se navrhují jako inzerenti, a inzerenty, kteří se navrhují jako online věštci.

„Zabývám se komunikací“, „Dělám komunikaci“, „Jsem komunikátor“ … Komunikace …. Komunikace a další komunikace...

Zdá se, že se to stalo jakousi mantrou. Kdo nekomunikuje, kdo komunikuje, je zničen. Dodnes si pamatuji, že při diskuzi s kamarádem fotografem, který zase úzce spolupracuje s typografií specializovanou na digitální tisk, mi hrdě vyprávěl, jak jeho kolegové „tiskaři“ „řešili komunikaci“ a jako takoví se bohužel stále prezentují veřejnosti. A škoda je hotová. Zákazník si samozřejmě téměř neuvědomuje, kdo je před ním. Když jsem se zeptal, zda někdy něco slyšeli i na dálku, na základě pragmatiky komunikace jsem se viděl skoro jako zelenou bytost, napůl artyčoka a napůl člověka, který žvatlal sprostosti v jazyce, který jsem dosud neslyšel. Škola Palo Alto a principy metakomunikace se zdály být rouhavými epitety, které mají být odsouzeny tribunálem Svaté inkvizice. Přesto ani Kotler, nevím, že byl upálen na hranici jako nový Giordano Bruno, naopak…

Jisté však je, že pokud platí tvrzení, že výše zmíněný typograf se zabývá komunikací, pak je můj kocour génius a Gavino Sanna je odborníkem na „krásné písmo“ v grafologickém slova smyslu. Nebo to můžeme překroutit jinak a říct, že každý z nás, v dobrém i zlém, řešíme komunikaci jen proto, že komunikujeme. Mluvíme, píšeme, pohybujeme se, gestikulujeme, zpíváme, kreslíme… Všechno, co děláme, něco sděluje, i to, co neděláme nebo neříkáme, dokonce i vše, co děláme nevědomě a nevědomě, něco sděluje. Není možné nekomunikovat, řekl Watzlawick.

Říct „zabývám se komunikací“ je jako říkat „jím“. To je jasné.
Protože když nejíš, hladovíš, když nekomunikuješ, jsi opravdu mrtvý!

Z tohoto důvodu, komunikace není mrtvá! Existuje a vždy bude! Jednoduše se vyvíjí, zdokonaluje, využívá nové technologie, nová rozhraní, zavádí nová paradigmata, transformuje se. Ale vždy spolu komunikujeme. Ať už to děláte po telefonu, prostřednictvím knihy, v televizi, prostřednictvím brožury, dopisu nebo na sociální síti, vždy v každém případě "komunikujete" můj bože! Z tohoto důvodu pokaždé, když slyším kolegu říkat, že komunikace je mrtvá, přiměje mě to myslet si, že je mrtvý, s jeho argumenty!

Ale kde to je, že se věci zkomplikují a fotograf uvízne tváří v tvář prvním potížím: když se komunikace na něco zaměří. Když se zeptáte typografa na obsah, když je nucen modulovat komunikaci k přesnému účelu, který je možná plánovaný u stolu. A tam, zlato! Pak se to všechno stane vinou internetu a sociální sítě se promění v jakousi černou díru, která požírá děti a běhá hyperprostorem na koštěti. Seth Godin se tak stává Mefistofelskou postavou z hororové ságy, která běhá za zákazníky na hřbetě své fialové krávy. Komunikace je stejně mrtvá.