Martin Ackermann: „Přizpůsobení se klimatu? Chraň sebe"

Abychom omezili změnu klimatu, musíme kompenzovat nejen budoucí emise znečišťujících látek, ale také ty historické.
Jedním z řešení by mohl být jakýsi „atmosférický vysavač“. Odstraňme přebytečný oxid uhličitý z našeho nebe. Ale co s tím uděláme potom?
Místo získávání uhlíku z ropy pro polymery, léky, vlákna, paliva a podobné produkty používáme atmosférický CO2.
Toto je jednoduchá myšlenka, ale z technického hlediska extrémně náročná a je základem nové výzkumné iniciativy EMPA nazvané „Těžba atmosféry“.
Martin Ackermann, ředitel EAWAG, která na tématu spolupracuje se švýcarskými federálními laboratořemi pro materiálové vědy a technologie, vysvětluje, proč jde především o vodní krizi, co je potřeba udělat pro její řešení a co lze ze skleníku vyrobit plyn CO2.
Martin Ackermann je od roku 2006 profesorem Swiss National Science Foundation na ETH Zurich, od srpna 2008 docentem a od roku 2015 řádným profesorem ekologie mikrobiálních systémů.
Narodil se ve Schwyzu v roce 1971, vystudoval biologii naUniverzita v Basileji a získal doktorát v rýnském městě s Ursem Jenalem a Stevem Stearnsem o stárnutí v bakteriích.
Po jeho doktorátu pracoval dva roky jako postdoc u Lin Chao na UC San Diego. V roce 2004 se připojil ke skupině Sebastiana Bonhoeffera na polytechnice v Curychu.
Skupina Martina Ackermanna pracuje na základních otázkách souvisejících s ekologií a evolucí bakterií: na interakcích uvnitř druhů a mezi nimi, na tom, jak se bakterie vyrovnávají s neustále se měnícím prostředím a na tom, jak vlastnosti a funkce mikrobiálních společenstev vycházejí z činností jednotlivých buněk a interakce mezi nimi.
Tým vedoucího Švýcarského federálního institutu pro vodní vědu a technologii často pracuje na úrovni jednotlivých buněk a přemýšlí, jak tato perspektiva poskytuje poznatky, které nelze získat pomocí populačních experimentů.
Cílem ETH Zurich je vyvinout základní principy s modely v laboratoři a poté tyto koncepty otestovat v přirozenějších situacích.
Kromě obecných cílů výzkumného ústavu je konečným cílem Martina Ackermanna prohloubit naše chápání biologie bakterií v přírodě (včetně hostitelských asociací) a poskytnout praktické poznatky pro kontrolu a využívání bakteriálních aktivit.
Pomineme-li biologii, ředitel je také tou správnou osobou pro řešení tématu zachycování oxidu uhličitého a spolupráce EAWAG, kterou řídí, s EMPA.

Oxid uhličitý je zdroj a atmosféra je jeho… „moje“
Tanja Zimmermann: „Snažíme se ‚zhmotnit‘ energii“

Nalézt řešení klimatické krize a využívat atmosféru jako svého druhu „dolu“ k těžbě CO2 a výrobě vzácných materiálů: to není žádná hloupost. Nebojíte se, že nebudete schopni naplnit očekávání?

„Především osobní hodnocení: nejsme na správné cestě. Cíle pro účinnou ochranu klimatu, jako je nulové emise do roku 2050, jsou v současnosti daleko. Kromě toho je co dohánět, pokud jde o přizpůsobení se klimatu, tedy naši schopnost vhodně reagovat na globální oteplování, které se neustále mění. Zbývá tedy ještě hodně práce. A pro nás bude lepší začít co nejdříve...“.

A mohou EMPA a EAWAG zvládnout tento herkulovský úkol samy?

„Velmi oceňujeme spolupráci s EMPA obecně, ale zejména v otázce klimatu. Chceme vylepšit náš sdílený kampus jako místo, kde intenzivně pracujeme na klimatických řešeních. K jejich rozvoji je nutné spojit všechny dostupné přednosti, od základního výzkumu, ve kterém jsou dvě polytechniky federálové (Lausanne a Curych, ed.) jsou zvláště silné při přenosu nových poznatků do praktických aplikací, ať už jde o nové technologie nebo vědecký základ pro nové předpisy a zákony. V rámci ETH domény se dokonale doplňujeme.“

Těžké kovy v grónských řekách: nová studie…
Zachycování a ukládání uhlíku: jak bychom měli využívat CO2?

Jaký konkrétní přínos může výzkum nabídnout k řešení klimatické krize?

„Když mluvíme o výzkumu klimatu, obvykle myslíme na měření a modelování, tedy na popis problému. I když je to naprosto nezbytné, potřebujeme něco víc – řešení. Můžeme zhruba rozlišit dva typy reakce na klimatickou krizi. Na jedné straně ochrana nebo zmírňování klimatu, tedy technologie a politické strategie ke snížení emisí skleníkových plynů a odstranění CO2 z atmosféry, jak předpokládá projekt „Těžba atmosféry“. Na druhé straně adaptace klimatu, která má omezit nebo minimalizovat škodlivé účinky globálního oteplování na přírodní a lidské ekosystémy, jako je ochrana před extrémními povětrnostními jevy. Řečeno na rovinu: adaptace na klima nakonec spočívá v ochraně sebe sama, tedy v péči o své blaho. Ochrana klimatu je altruistická a má globální dopad. Potřebujeme oba, ne jedno nebo druhé."

Jaká je role EAWAG jakožto výzkumného ústavu pro vodní hospodářství v tom všem?

„Podle Organizace spojených národů je změna klimatu především vodní krizí. Je pravda, že se klima otepluje, ale to také mění dostupnost vody a vzorce srážek. Zimy jsou vlhčí, léta teplejší a sušší. To znamená, že čelíme dvěma problémům najednou: v zimě může přijít extrémní množství vody ve formě silných srážek a způsobit vážné škody, zatímco v létě je na některých místech příliš málo vody. Musíme proto omezit škody způsobené extrémními srážkami a zároveň šetřit část vody na léto. To je důvod, proč jsme na EAWAG definovali klima jako jedno z klíčových témat, které bylo v minulosti méně explicitní.

V blockchainu zachycování a opětovné použití oxidu uhličitého
Jaké budou náklady na CO2 neutrální Švýcarsko?

Jaký je váš přibližný pracovní rozvrh?

"V současné době studujeme s našimi partnerskými instituty v doméně ETH, kde můžeme nejlépe spolupracovat, například v oblasti adaptace na vodu a klima."

Na jaké konkrétní potřeby chcete reagovat?

„Jen jeden příklad: V Bernu zakládáme realistickou laboratoř, kde spolupracujeme s úřady, obyvateli a výzkumnými partnery. Cílem je upravit čtvrť tak, aby i za 15 let mohl být život příjemný a bezpečný, a to díky modrozelené infrastruktuře a integraci vody a vegetace do čtvrtí. To vše proto, aby byli lidé připraveni na extrémní výkyvy počasí a zároveň měli v létě dostatek vody a chlazení“

Inovace a udržitelnost: to je nový kampus v Dübendorfu
Martin Eichler: „16,3 miliardy na zachycování a ukládání uhlíku“

Rovněž je třeba financovat nové výzkumné iniciativy. Odkud finanční prostředky pocházejí?

„Jak jsem řekl, téma ochrany klimatu a adaptace jsme definovali jako strategické zaměření a určitě jej odpovídajícím způsobem podpoříme, a to i ekonomicky.“

Proč je důležité, aby Švýcarsko hrálo v této oblasti průkopnickou roli?

„Ochrana klimatu má dva aspekty: prvním je odpovědnost. Jako bohatá a vysoce inovativní země se stejně vysokými emisemi CO2 má Švýcarsko větší odpovědnost, kterou by mělo také plnit. Druhým je ekonomický argument: inovace v oblasti ochrany klimatu a adaptace mají obrovský potenciál a mohly by se stát obřím trhem pro švýcarský průmysl. V souvislosti s adaptací na klima je zde ještě jeden faktor: v důsledku změny klimatu se změní všechna odvětví naší země: zemědělství, hory, sídla. Je proto v zájmu Švýcarska připravit se na negativní dopady klimatických změn a chránit se před nimi...“

Ve Švýcarsku se s aerogelem staví větší budovy
Zachycování a ukládání CO2: 5 strategií na cestě k čisté nule.